V dnešní uspěchané době se často zapomínáme zastavit a ohlédnout se zpět. Přelom roku k tomu však přímo vybízí, a tak jsme se rozhodli toho využít a v krátkosti popsat, jaký byl náš rok 2024.
Částečně jako zavzpomínání, trochu jako sebeocenění (podle hesla „nikdo jiný to za vás neudělá“), co všechno jsme zvládli. No a taky trochu poznámky, až jednoho dne budeme psát memoáry. 🙂
Ale hlavně to píšeme taky všem z vás, kteří nás sledujete a nemohli jste přijít na některou z našich přednášek. Navíc, pro ty z vás, kteří po našich přednáškách máte dotaz: „Co to obnáší mít vlastní loď?“ nebo o tom sami sníte, mohou být následující řádky odpovědí.
Plavební rok jsme neplánovaně začali v půlce února, když nám loděnice, ve které jsme zimovali Midnight Blue, posunula termín vytažení lodě z vody o celé 2 měsíce dříve. A tak jsme v únoru museli prakticky ze dne na den překopat naše plány, a do pěti dnů od oznámení jsme již seděli v letadle.
Během března jsme narychlo řešili odzimování lodě a její zvednutí na souš a po nocích řešili domluvené úkoly ze zaměstnání . Navzdory dešti a nepřejícímu počasí jsme svépomocí opatřili loď novým nátěrem, provedli inspekci trupu a zároveň na něm udělali nejrůznější úpravy. Kvůli tomu, že jsme se chystali do subtropů, kde je vyšší teplota moře, jsme hlavně v trupu museli zvětšit otvor pro přívod chladicí vody k motoru.
Po všech přípravách jsme v dubnu konečně vypluli do Irského moře, a podél krásného pobřeží Irska a Anglie jsme postupně vpluli do vod moře Keltského, až na úžasné souostroví Scilly (kde jsme také překvapivě pozorovali polární záři). Propluli jsme tak jedny z nejnáročnějších přílivových vod Evropy, a dokonce jsme se zde, po výzvě Královské pobřežní stráže, zúčastnili pátrací akce!
A pak to přišlo. Velké vyvrcholení našeho dvouletého úsilí a vrchol tohoto roku. Tří týdenní expedice a nonstop přeplavba Atlantiku z jihu Británie na Azorské ostrovy. Samotný popis expedice by byl na knihu. Zažili jsme 3 bouře, kdy jedna z nich definitivně zničila hlavní plachtu, propluli jsme vlny velikosti domů, potkali hromadu velryb, sledovali ničím nerušené západy slunce a spoustu dalšího. Nakonec, po dvou a půl tisících kilometrech, jsme dopluli na Azory.
Během června a července jsme mohli po centrálních ostrovech svézt několik fajn posádek. Společně jsme měli možnost pozorovat velryby, stáda delfínů a spoustu jiné místní fauny. Ochutnali jsme vynikající místní víno, kávu z jediné evropské kávové plantáže a skvělou místní kuchyni. Zažili jsme běhy s býky, posádky mohly také vystoupit na nejvyšší horu Portugalska — stratovulkán Pico, věnovat se urbexu a prochodit spoustu nádherných ostrovních trailů.
My jsme, kromě plaveb s posádkami, poznali a spřátelili se s několika Azořany. Díky nim jsme ochutnali vynikající domácí limpety a hlavně zažili spoustu akce, když jsme se zúčastnili zdejších jachtařských závodů. Jeden jsme dokonce společně vyhráli.
V srpnu jsme pak s Maruškou, jen ve dvou, přepluli z centrální skupiny ostrovů na hlavní ostrov São Miguel, kde nás čekaly ještě 2 posádky a společné objevování ananasových a čajových plantáží, úžasných vodopádů a neskutečných přírodních termálních minerálních pramenů.
Náš původní plán byl po Azorech pokračovat dál na Madeiru a zimu strávit na Kanárských ostrovech. Vycházeli jsme z toho, že ostrovy budou jeden jako druhý, a tak po 2 měsících už je budeme znát. Nemohli jsme být dál od pravdy. Každý jeden ostrov je jedinečný a úplně jiný než kterýkoliv další ze souostroví. A to jsme nestihli ještě navštívit dva nejzápadnější ostrovy, které už ani nepatří na evropskou pevninskou desku! Byli jsme prost uchváceni.
A protože, mimo čas s posádkami, jsme soukromě neměli kvůli našim zaměstnáním moc času, abychom ostrovy procestovali tak, jak bychom sami chtěli, rozhodli jsme se náš původní plán překopat a zůstat zde až do roku 2025.
To sebou ovšem nese spoustu zařizování. Jeden měsíc jsme tedy strávili obepisováním všech přístavu, než se nám podařilo na Azorech najít zimoviště s volnou kapacitou pro naši loď. Chvíli to bylo dost nejisté a dokonce to vypadalo, že nakonec budeme muset pokračovat dál, ale nakonec jsme měli štěstí. Vlastně dvojnásobné. Nejenom že jsme našli místo, ale zároveň jsme našli přístav, který byl nejlépe chráněn před hurikány a tropickými bouřemi, které letos Azory několikrát atypicky zasáhly (opět jeden z důsledků změny klimatu). V říjnu jsme tak Midnight Blue opět vyzvedli na suchém doku a po 9 měsících se vrátili domů.
Po návratu nás čekalo naše podzimní kolečko festivalů. Potkali jsme na nich spoustu skvělých lidí, přišli za námi naše posádky a kamarádi, a poprvé jsme také mohli přednášet o lodi na lodi, když jsme povídali o naší expedici na Špicberky na galerijní lodi na Vltavě. Kruh se uzavřel, když si jednu z našich přednášek přišel poslechnout Jeho Excelence, portugalský velvyslanec. A i když byla přednáška v češtině, zůstal až do konce a po přednášce za námi přišel a děkoval nám, že si krásně zavzpomínal na místa ze svého dětství. Psali jsme ZDE.
Rok 2024 byl opravdu vydatný. Celkem jsme v roce 2024 upluli přes 5000 km, na lodi strávili 9 měsíců, dvakrát loď vytáhli na břeh a svezli spoustu skvělých lidí. A až teď, když to vidíme takhle pohromadě, nám dochází, proč jsme byli o Vánocích napůl mrtví únavou 🙂 A i když síly stále ještě nabíráme, už teď se těšíme, co nám přinese rok 2025.
Pokud chcete být u toho, ZDE najdete rozpis našich plaveb na rok 2025 a přidejte se na některou z nich!